Dneska jsem uplavala v bazénu svůj první kilometr. Sama, v kuse, kraulem. Je to pro mě velký mezník v plavání. Podle mých představ, kdo uplave kilometr kraulem už o sobě může říct, že umí plavat.
Tak začíná zpověď jedné z mých studentek plavání, která vám chce sdělit svůj příběh, ale zůstat v anonymitě. Budeme jí říkat Alice.
Autor textu: Alice, studentka Plavme chytře
O kraul už se snažím asi tři roky. Před tím jsem ho neplavala vůbec. Pravda, chodím do bazénu maximálně jednou týdně, někdy ani to ne. Holt s dětma se špatně plánuje. Ale technika se postupně zlepšovala, naučila jsem se dýchat, dlouhý záběr, poloha ve vodě nebyla špatná.
Pětadvacítku jsem uplavala jako nic, padesátku v pohodě, ale po stovce jsem byla úplně vyřízená.
Uplavat kilometr pro mě bylo nepředstavitelné, když po stovce jsem byla zadýchaná jako kůň a bolely mě ruce jako blázen. Pořád jsem hledala chybu v technice. Vždyť Total Immersion má být bez úsilí, bez zadýchání, na pohodu.
Tak jsem pořád ladila techniku, zlepšovala polohu těla a hlavy a čekala, kdy přijde ten okamžik, kdy budu po stovce odpočinutá a tělo bude samo plavat dál a dál až do nekonečna. No a ono to nepřicházelo. Občas jsem se hecnula na 200, 300 metrů, ale dál ani Ň.
Když jsem Jakubovi říkala, že mým cílem je uplavat kilometr v kuse, odpověděl: “Tak ho uplav. Techniku na to máš, kondičku taky.” “To asi těžko,” oponovala jsem, “vždyť uplavu v kuse maximálně 300 metrů a jsem po tom totálně vyřízená.” “Tak to zkusíme spolu, uvidíš,” řekl nekompromisně. No a tak jsme se vydali na kilometr synchro. Už po první stovce jsem byla hotová a představa, že budu muset plavat ještě desetkrát tolik, mi připadala naprosto šílená. Po 300 metrech jsem měla strašnou chuť to vzdát. Ale bála jsem se reakce Jakuba. Že budu vypadat jako, bábovka, která všechno vzdá ještě před tím, než to zkusí. Tak ještě sto metrů se hecnu, řekla jsem si.
No a co se stalo pak?
Ruce postupně přestávaly bolet, přepnula jsem na strojové tempo a najednou 800 metrů jakoby nic. Plavali jsme vedle sebe s Jakubem jako dva roboti. Až když mi došlo, že už do cíle nezbývá mnoho, začala únava zase postupně přicházet. A po kilometru jsem byla totálně vyčerpaná, ale šťastná, že jsem to poprvé dokázala.
Měla jsem obrovskou radost, ale pořád ve mně hlodala pochybnost, jestli bych to dokázala sama, bez té obrovské podpory, kterou jsem měla v Jakubovi. Do bazénu jsem se dostala asi až po měsíci.
Tak já to zkusím, řekla jsem si.
Po sto metrech jsem měla ruce vytahaný jako opičák a nemohla jsem popadnout dech. Tak já zkusím aspoň 300 metrů, kilák necháme na jindy, řekla jsem si. Po 300 metrech to ale nebylo tak strašný, tak jsem se pustila ještě do jednoho bazénu. No a pak přišel už známý pocit. Bolest rukou a ramen odeznívala, já se dostala opět do strojového tempa, vyprázdnila hlavu a začala si užívat klouzání vodou.
A tentokrát jsem po kilometru nebyla ani tak unavená. Možná by šlo plavat ještě dál. Možná ještě mnohem dál. Vlastně stačilo překonat jen ten nepříjemný pocit na začátku a strach zjistit, co se za tím pocitem skrývá dál, když vydržím plavat.
Takže kilák si můžu odškrtnout. Teď už vím, že ho můžu zaplavat, kdykoliv budu chtít. Že na to mám.
A dalo mi to obrovskou spoustu další chuti do plavání, objevování nových možností a plnění dalších cílů. Další meta je zrychlit aspoň o 10 vteřin na stovku. Co s tím uděláme, Kubo?
Děkuji Alice za sdílení Tvého zážitku. A gratuluji k prvnímu samostatnému kilometru. Myslím, že dost plavců je v podobné situaci jako ty a tvůj příběh jim může být příkladem. No a pokud chceš zrychlit, tak…
…zrychli 🙂
Dobře tak jinak, doporučuji udržet Tvoji účinnost plavní, tedy počet záběrů na bazén (pzb) a při tom zrychlit frekvenci s jakou dáváš ruce do vody. Více se můžeš dočíst v článku „Rychlost jako dovednost„. No a druhou možností je kliknout na modré tlačítko tady dole ⬇ a domluvit si soukromou lekci, kde se na to zaměříme společně.
Budu se těšit opět v bazénu.
Díky Jakub
Jakub Běžel
jakub@plavmechytre.cz
Certifikovaný trenér Totální plavání, Kralupy
P.S. fotky jsou z archivu Plavme chytře a Alice na nich není