Susan´s La Manche 2018 - Plavme chytře

Rozhodla jsem se napsáním tohoto článku zprostředkovat zážitky z přeplavby kanálu La Manche v roce 2018 mojí dcerou Zuzkou Procházkovou z pohledu doprovázející matky.

„Tak jsem si zaplatila tu zálohu…“. Těmito Zuzčinými slovy, pronesenými o vánocích roku 2015, začala cesta za splněním jejího snu – přeplavání kanálu La Manche.
Cesta to byla dlouhá, krásná a pro Zuzku poučná. My všichni z jejího okolí jsme si občas říkali, jak to dopadne? Vždyť ona nemá žádnou plaveckou minulost, žádné zkušenosti, vždyť by měla dělat tohle a nedělat tamto… Jenže to je prostě Zuzka – samostatná, v hlavě srovnáno a cíl před sebou.

Autor textu: Pavlína Procházková

Rok 2016 a 8 měsíců roku 2017 utekl jako voda a Zuzka si sama plavala, snažila se, co mohla. Ale před trénováním měly přednost povinnosti – dodělat školu a pracovat jako učitelka II. stupně základní školy. V srpnu 2017 po MČR na 20 km v Račicích si dala schůzku s Michalem Štěrbou, který slovy: „Hm, to už moc času nemáme“ uvedl další etapu přípravy. Plán byl plavat každý den 2x, ve středu jenom jednou. V sobotu test 6 x 800 m nebo jeho modifikace. V neděli bezpodmínečně odpočívat.

Celou sezónu zimního plavání 2017/2018 jsem odpovídala na otázku, „kde máš Zuzku?“. „No, ona plave v bazénu“ .

Do této svojí plavecké přípravy Zuzka ještě vmáčkla dvojitou štafetovou přeplavbu Severního kanálu (přečtěte si článek z přeplavby), včetně důkladné přípravy v květnu ve Vltavě při simulované 36hodinové štafetě.
Kvalifikaci na La Manche – 6 hodinové plavání ve vodě do 16 °C – si Zuzka splnila na Bedřichovské přehradě také květnu. Byla jí zima a obdivuhodně to zvládla fyzicky i hlavou.
Příprava utekla jako voda a my jsme jenom pozorovali, jak Zuzce rostou ramena . V polovině července pak Zuzka odjela na Isle of Wight na jihu Anglie ke známým a kamarádům. Tam byl v plánu trénink v moři. Voda tam sice byla teplá okolo 20°C, zato byla hodně slaná.

Na konci července se Zuzka přesunula do Doveru, že tady ještě trochu potrénuje a nasaje atmosféru. Jenže tady věci nabraly rychlý spád. 1.8. okolo poledne přišel telefonát od Rega Brickela – „na zítra se uvolnil termín, jeden plavec odřekl. Takže jestli bys chtěla, můžeš zítra (čtvrtek) být ve 2 hodiny ráno v přístavu nebo potom by to vypadalo až po neděli“. Zuzka odsouhlasila zítřejší termín. Honem jsme dokoupili pár nezbytností a udělali „stravovací plán“ pro plavání. Ten vypadal dost jednotvárně – po 20 minutách ionťák a gel, po 40 minutách ionťák a gel, po hodině ionťák, gel, oříšky nebo banán atd.

Do postele jsme se dostali pozdě a v 1 hodinu už jsme zase vstávali. Nálada byla výborná, se Zuzkou to ani jinak nejde. Úderem 2. hodiny ranní jsme byli v Doveru v přístavu, kam už vplouvala „naše“ loď Viking Princess s Regem Brickelem. Zuzka už se moc těšila, až poplave ten kanál. Po vyplutí z přístavu jsme ji během cesty na start důkladně namazali vazelínou, na čepičku a plavky jsme připevnili světýlka a už nasedala do člunu, který ji odvezl na břeh, odkud po signálu lodní sirény ve 3 hodiny odstartovala.

Po startu Zuzka plavala 2 hodiny ve tmě, ale lodní světla osvětlovala vodní hladinu tak, že jí to prý vůbec nepřišlo. Nasadila svoje rovnoměrné tempo s dlouhými záběry, poctivě každých 20 minut občerstvovala ionťák+gel (oříšky a banán nakonec nechtěla, musely se kousat) a stále se na nás usmívala. My z posádky jsme si na střídačku chodili lehnout na luxusní lehátka v podpalubí. Zuzky přítel Olda dokonce chytnul mořskou nemoc, ale po 6 hodinách se zmátořil a zase fungoval.

Po asi 5 hodinách se Zuzka dostala zhruba do poloviny své cesty, ale objevily se medúzy. Naštěstí svítilo slunce, tak byly pod hladinou. Z lodi vypadaly moc hezky – červené, bílé, fialové – ale Zuzka to moc neocenila. Párkrát sebou škubla, když do nějaké naplavala nebo ji žahla, dokonce si i postěžovala: „to už teď takhle bude pořád, nebo co?“. Ale nebylo to tak, hejna medúz jsme nechali za sebou, potom už se objevovaly pouze ojediněle. Další plavba probíhala opravdu v poklidu i když za čilého lodního provozu.

Druhá a poslední malá krize přišla, když byly francouzské břehy na dohled. Tedy vlastně na dohled bylo pobřeží dlouho, ale Zuzka měla zakázáno se dívat dopředu. Ale maják na poloostrově Cap Gris-Nez byl natolik dominantní, že se na něj nešlo nedívat. A tak i Zuzka viděla, jak ji bere silný proud a unáší ji směrem na sever. „Já to netrefím“, „Já nechci do Calais“… „Zuzko, musíš zabrat“.
Taky jsme dávali Zuzce dobré rady:
Nakonec za silných emocí Zuzka doplavala v čase 10:51,33 hodin. Voda měla teplotu 16° – 16,6°C, vzduch 16° – 27°C, bylo téměř bezvětří a moře klidné. Naplavala 48 km v silných proudech, což je Ø 4,4 km/hodinu.

Na závěr si ještě neodpustím trochu sentimentu.

Zuzka nikdy závodně neplavala a toto byl od začátku pouze její „výmysl“. My jsme ji s celou rodinou fandili a podporovali, co to šlo. A ona nám připravila krásné zážitky tím, že vše s námi sdílela a že jsme mohli tvořit posádku lodi na její přeplavbě. Pozvala totiž všechny svoje sourozence Pavla, Káťu i Janču, svého přítele Oldu, kamaráda Dana (u kterého bydlela na ostrově a který kvůli ní dokonce koupil kajak), po přeplavbě dorazil do Doveru i táta Pavel s přítelem Janči Pepou.

Tak se z této sportovní akce stala i akce rodinná a lidská. Takže, Zuzí, děkujeme!!!

Na závěr bych z celého srdce ještě poděkovala všem, kteří Zuzku sledovali, drželi jí palce a také finančně podpořili. Myslím, že Zuzka snad už se všemi osobně mluvila. Já bych ráda ještě zmínila neuvěřitelný přístup paní ředitelky ZŠ, kde Zuzka učí. Založila pro tuto přeplavbu transparentní účet, sama štědře přispěla a fandila takovým způsobem, až nám to vhánělo slzy do očí. Moc děkujeme.