Potkávám se s tím dnes a denně. Objemy, objemy, objemy… bez toho to nejde. A u triatlonu, to už vůbec ne. Pokud máš menší objemy než loni, tak to na start vůbec nelez. Asi jste to už taky někde slyšeli. A musí to tak nutně být? Dá se na triatlon připravit i jinak?
Ano, mít něco naplaváno je důležité, ale není to to hlavní. Z mého pohledu je nejdůležitější kvalitní a vědomý přístup při plavání. Uvědomovat si, jak plavu, jakou mám polohu ve vodě, kde ji mohu zlepšit a po malých krůčkách vše vylepšovat. Neustále, vědomě. No dobře, ale to při triatlonu přece nestačí, řeknete si. Dobře, tak ať nám svou zkušenost popíše Vašek Kolpek, který se stal loni mistrem ČR v dlouhém triatlonu, když vyhrál svou Age group M40 na Moraviamanu.
Jakub Běžel
Autor textu: Václav Kolpek
Moraviaman, tam kde moje ironmanská zkušenost před dvěma lety začala a kde jsem před rokem, na svém druhém ironmanu v životě, vybojoval první místo v mé věkové kategorii M40-44, životní úspěch, který se těžko bude opakovat. Toto byl nejdůležitější závod celé triatlonové sezóny a vlastně celého roku a trénink jsem k tomu směřoval.
Ale co si budeme povídat, měl jsem naplaváno polovinu toho co minulý rok, na kole jsem to měl podobné jako loni. Běžecky jsem toho ve vytrvalosti měl naběháno mnohem méně a celkové objemy byly tak na 2/3 loňských. Celkově se teda tento rok tréninkový plán plnit rozhodně nedařilo. Prostě nebyl čas, někdy motivace, občas nějaká ta rýmička, stresy v práci atd. atd. Prakticky nebyl týden, kdy bych se k tréninkovému plánu alespoň z většiny přiblížil.
Největší průšvih jsem čekal na plavání, tak jsem se to na posledních chvíli snažil zachránit lekcemi s trenérem Jakub Běžel – plavmechytre.cz. Jestli to pomohlo se dočtete níže.
Všechno až do pátku před závodem vypadalo standardně. V pátek ráno se probudím a bolí mě v krku, během dopoledne se přidala horečka až k 37,6°C. Přejezd na Moravu mi taky asi moc nepřidal a večer jsem měl podle mě tak 38°C. Každopádně večer horkost na celém těle, paralen vůbec nic nedělal, a tak jsem se šel zchladit studenou sprchou, to pomohlo a já konečně usnul, asi na 4 hodiny.
Start plavání
Voda má 26,2 °C takže se plave bez neoprenu. Včera jsem si od Petra Vabrouška (https://blue70.weebly.com/) koupil novou triatlonovou kombinézu od BlueSeventy, takže jsem šel v ní, trochu risk ale co… Plavou se tři okruhy, vždy s krátkým výběhem ven. Včera bez jakéhokoliv trenénku, teď jsem udělal pár cviků z dynamického strečinku a to je vše. Není zima, ale já mám husí kůži a fakt mi teplo není, tak to jsem zvědavej jak tenhle den dopadne…
V 7:00 nám to na šterkáči odbouchli. Není to tu taková tlačenice jako na Czechmanovi, je tu možná více místa, méně lidí tolik chvátá dopředu a hlavně startuje jen 300 lidí.
Ani nevím jak, ale prostě jsem začal plavat a snažil se na začátku úplně neztratit kontakt s prvními desítkami plavců. Technika samozřejmě šla stranou, snažil jsem se pořádně dýchat na každý druhý nádech a hlavně do toho trochu šlapat, ať se když tak mohu nějaké rychlejší skupiny chytit v háku. První bójka asi po 375 metrech, to je vždy pro mě takové znamení, že je čas změnit styl, začít se soustředit na taktiku, zkusit se někoho chytit nebo si ho alespoň hlídat a přestat bláznit. A ono se mi to celkem i vyplácí. Bohužel do háku jsem se k nikomu nechytil ale pohledově jsem si pár lidí okoukal a vyhodnotil že plavou celkem svižně, a tak se jich chytil tak, abychom plavali tak nějak vedle sebe. Ambice samozřejmě byly vyšší, kus přede mnou plavala pěkná skupinka plavců, ale docvaknout je, na to jsem ani moc nepomýšlel, víme, v jakém stavu jsem do závodu nastupoval.
Tak jo, jsme za první bójkou, víme s kým plaveme a teď se jdeme podívat, jak plaveme. Absolutní absence rychlostního nebo tempového plaveckého tréninku znamenala, že rychlostí otáčení paží to tu fakt neurvu a soustředit se na techniku se mi již minulý rok fakt vyplatilo. Jsem o tom dost přesvědčený. I z tréninku vím, že plácat to hlava nehlava je možná o trochu rychlejší nežli dlouhé a pomalé záběry, ale tady se plavou skoro 4 km, takže se na to musí trochu rozumněji. Ostatní mají možná speciální posilovací cviky po plavání kraulem najeté, já takto neposiloval ještě nikdy v životě, takže rukama to fakt neurvu a ani total immersion styl, který se snažím naučit, o rvaní všeho rukama vůbec není.
Takže technika, technika – hlavně zklidnit dech, protáhnout tempo a celé tělo. Jelikož naplaváno toho tento rok je opravdu málo, zachraňoval jsem to lekcemi se super trenérem. A fakt nepřeháním , zkuste to někdy – https://www.plavmechytre.cz/. Začal jsem teda kontrolovat po každých řekněme 4 tempech některou část těla. Natahuju ruku pořádně dopředu? Vytáčím dlaně vně, aby palec směřoval dopředu? Začínám záběr vystřelením boku? Zastavuji zadní ruku vědomě u hlavy před jejím vystřelením dopředu? Je zadní ruka uvolněná, otáčí se po široké dráze? Jde vedoucí ruka dozadu až na stehno, kde se jak pružina okamžitě odráží a míří k hlavě? Mám hlavu ponořenou tak akorát? Kopu tak nějak do rytmu, tzn. poté co zadní ruka vklouzne před hlavou do vody? No je toho hodně, ale většinu z těchto základních věcí jsem si stále a pořád opakoval a vědomě kontroloval.
Do toho je samozřejmě nutné kontrolovat ostatní soupeře a také správný směr pohybu k další bójce. Když jsem plul k první bójce, tak ten směr úplně rovný nebyl, ale od druhé bójky, kdy jsem se soustředil na techniku, světe div se, ten směr se vyřešil sám. A myslím, že jsem byl skoro v ideální lajně. Také dech se mi celkem uklidnil, i když jsem nebyl schopen dýchat na každý třetí záběr, což mi standardně ani na ironman plavání problémy nedělalo, ale nechal jsem to plavat, přeci jen to nachlazení na to mohlo mít vliv. Takže dýchám prakticky pořád na každý druhý záběr a vždy doprava, kde mi to prostě lépe jde, občas si trochu koriguju směr, protože samozřejmě dýchání na jednu stranu trochu může směr vychýlit. Jediné co jsem pořádně nebyl schopen ovlivnit byla poloha hlavy, oči mi dle zásad total immersion nemířili kolmo pode mě, ale trochu dopředu. Toto jsem jediné vůbec nedokázal zkorigovat, ale trochu jsem to svaloval na velmi ztuhlý krk, což byl pravděpodobně i důvod proč jsem se dobře necítil ani při pokusu o nádech na levou stranu.
Každopádně už u druhé bójky, tzn, asi 800 m, jsem pár lidí dohnal a předplaval. Cítil jsem se velmi dobře, dýchání už nebylo takové to urputné jako při plavání k první bójce, ale celkem klidné a vyrovnané. Pokus o zrychlení frekvence záběru nevypadal jako nejlepší řešení, úplně se mi vždy začal rozhazovat styl, nestíhal jsem kontrolovat techniku, pocitově to samozřejmě stálo více námahy a efekt jsem necítil. Takže jsem se soustředil pouze na co největší protažení těla, vystřelení boku a další věci zmíněné výše. Zkoušel jsem něco udělat i s kopáním, ale tam se stejně tak jako s polohou hlavy moc nedařilo, ale určité pozitivní náznaky tam byly. Občas prostě cítíte, že vás ten kop opravdu kousek vystřelil dopředu. Nejvíc to asi cítím podle toho, jestli mě vedoucí ruka bolí, když ji táhnu dozadu. Pokud mě nebolí, znamená to, že kop byl dobrý a pomohl pohybu vpřed.
Je tu třetí bójka, za kterou se otáčíme už ke konci okruhu. Zde jsem se snažil ze sebe dostat vždy ještě něco víc, ale nevím, jestli to bylo úspěšné. Chytit se někoho do háku se mi fakt nedařilo, ono moc nebylo ani koho. Za čtvrtou bójkou už jen 100 m na konec okruhu. Zde hlavně nedostat křeč při změně polohy těla z ležícího plavce na stojícího běžce, takže hlavně v klidu, docupitat těch 10 m k obrátce na břeh, otočit se, doběhnout si do vody a v klidu se zase ponořit.
včetně pozdějšího vítěze celého závodu, Tomáše Řenče.
Mně to bude trvat ještě o 4 minuty déle.
Druhé kolo
se neslo v podobném duchu. Myslím, že jsem zase pár lidí předplaval, ale ti moji vyhlídnutí rychlíci z prvního okruhu byly tak nějak pořád okolo mě. Takže za mě dobrý. Nic velkýho jsem tu nevymýšlel, občas se zkusil za někoho pověsit. Zjistil jsem, že mi to nesedí, a tak plaval raději v klidu samostatně. Na tomto by ještě chtělo zapracovat, ale to bych musel umět opravdu rychlý start a za někoho rychlejšího se pověsit do háku. Druhé kolo uběhlo snad ještě rychleji než první, absolutně nic mě nebolelo, svaly nikde nepálily. Kromě toho ztuhlého krku, který mě možná trochu omezoval, jsem byl vlastně OK. Nevěděl jsem ani o nějaké teplotě či celkově ne úplně zdravém těle. Plaval jsem si to svoje celé druhé kolo, držel si ty kamarády hezky u sebe.
Ve třetím kole
se vše opakovalo, jen jsem vědomě zkoušel trochu přitlačit na tempo. Ale rychle jsem zjistil, že to nic nepřináší, že nikomu neuplavu. Takže stav se nijak nezměnil a já si v poklidu doplaval do konce posledního okruhu, který byl možná o něco pomalejší. Už se tu motalo dosti opozdilců, kteří plavali teprve druhé kolo, možná i první, nevím…
Po závodě ale zjišťuju, že jsem plaval téměř 4 km,
takže s tempem spokojenost.
Vyplaval jsem oficiálně za 1:04:46, tempo 1:36/100 m, průběžné 24. místo. S časem jsem spokojený nebyl, ale to jsem nevěděl, kolik jsem si naplaval. Doufám teda, že hodinky měřily správně a že to opravdu byly téměř 4 km. Kdybych ve chvíli, kdy vylézám z vody, věděl, že jsem průběžně na 24. pozici, tak se tam radostí snad zvencnu 😉 Za mě s plaváním spokojenost veliká!
Pokud by trať měla těch 3800 m (a já plaval ideálně rovně), moje tempo by bylo 1:42/100 m. To by už tak slavné nebylo, ale zase s těmi odplavanými kilometry v přípravě, co bych mohl čekat.
Každopádně ještě jedna poznámka. Když jsem v ponděli zkoušel v plavkách v 50 m bazéně 100 m sprinty, nedostal jsem se pod 1:36/100 m. Jasně, byla tam únava z víkendových tréninků, ale přesto mě to moc nepovzbudilo, jelikož před rokem jsem to plavával za 1:26/100 m.
Mimochodem na Czechmanovi jsem plaval 1,9 km v neoprenu v tempu 1:38/100 m.
K délce tratě snad jen poznamenám tolik, že si myslím, že byla opravdu reálně delší než loni, což se mi zdálo již při obhlídce v pátek, že ty bójky jsou trochu blíže ke břehům.
A teď možná trochu srovnání plavání na Moraviamanovi:
Moraviaman 2018
– plavání ve špičkovém neoprenu BlueSeventy Helix
– délka plavání 3753 m
– průměrná rychlost záběrů – 34 záběrů/min, Průměrný Swolf 37
– průměrné tempo – 1:35 min/100 m
– čas plavání – 59:24
– průběžné umístění – 22. z 322
Moraviaman 2019
– plavání v triatlonové kombinéze BlueSeventy TX2000 AERO,
– délka plavání 3973 m
– průměrná rychlost záběrů – 31 záběrů/min, Průměrný Swolf 37
– průměrné tempo – 1:36 min/100 m
– čas plavání – 1:03:45
– průběžné umístění – 24. z 304
Za mě teda ještě větší důraz na techniku se 10x vyplatil. Méně záběrů, prakticky stejné tempo, navíc ještě bez neoprénu, který by mi jistě pár sekund na tempu přidal. Rozhodně menší únava než loni a podotknu, že letos naplaváno max. polovina objemu z loňska. Navíc ta nemoc, v pátek bez sportovní aktivity atd.
Jediný rozdíl bylo pár lekcí s trenérem, takže možná opravím mé prohlášení, ale – Jakub Běžel z plavmechytre.cz určité zázraky dělat umí 😉
Díky Jakube!
Václav Kolpek
https://kolpek.blogspot.com/
vášnivý triatlonista a
Mistr ČR v dlouhém triatlonu, Moraviaman 2018, Age group M40
P.S. úvodní dvě fotky jsou od www.jirisimecek.com, dělá parádní fotky.